Kontrola těsnosti chladicích systémů: intervaly pro F-plyny a postupy

Než začnete

Kontroly těsnosti podle nařízení o F-plynech musí provádět osoba certifikovaná pro tuto činnost ^[1]. Zjistěte chladivo v zařízení, velikost náplně a zda má zařízení systém detekce úniků, a určete interval kontrol. Kalkulačka GWP přepočítá kilogramy na tuny CO2e a ukáže interval. Ověřte funkčnost nářadí: kalibrovaný elektronický detektor úniku určený pro dané chladivo, detekční pěnu, manometry nebo digitální přístroje a teploměry.

Elektronické detektory úniku halogenovaných chladiv se zkoušejí podle EN 14624. Podle vydání z roku 2020 musí být citlivost alespoň 5 g za rok a přístroj se musí pravidelně kontrolovat proti kalibrovanému referenčnímu úniku ^[3]. Pro hořlavá chladiva a pro CO2 je nutný detektor určený právě pro dané chladivo.

Krok 1: Projděte záznamy

• Existují záznamy a odpovídá chladivo a náplň výrobnímu štítku jednotky?
• Kdy byla provedena poslední kontrola a byl výsledek bez závad?
• Bylo od poslední kontroly doplňováno chladivo? Doplňování bez známé příčiny ukazuje na únik.
• Jsou zdokumentovány dřívější úniky a byly provedeny následné kontroly?
• Pokud je systém detekce úniků vyžadován nebo instalován: byl za poslední rok zkontrolován?

Krok 2: Prohlédněte zařízení

Projděte celé zařízení, nejen jednotku. Hledejte olejové skvrny, které často prozradí místo úniku chladiva, korozi, odřené nebo vibrující potrubí, uvolněné objímky, poškozenou izolaci a poškozené kapiláry. Zvlášť pečlivě kontrolujte spoje, příruby, převlečné (holendrové) spoje, vřetena ventilů a servisní ventily, pojistné ventily, tlakové spínače, těsnění kompresoru a prostupy výměníků tepla.

Krok 3: Hledejte úniky přímou metodou

Přímá metoda znamená hledání samotného místa úniku. Sondu detektoru pohybujte pomalu, rychlostí asi 2–5 cm za sekundu a co nejblíže povrchu, kolem všech spojů a komponent. U chladiv těžších než vzduch začněte nahoře a postupujte dolů, a pokud je to možné, vypněte ventilátory, které plyn rozptylují. Indikaci ověřte detekční pěnou: bublinky přesně ukážou místo úniku. Nízkotlakou stranu kontrolujte, když zařízení stojí, protože při odstávce je tam tlak vyšší.

Krok 4: Ověřte nepřímými metodami

Nepřímé metody ukážou, že je něco v nepořádku, ale místo úniku neurčí. Porovnejte provozní údaje s dřívějšími hodnotami při podobných provozních podmínkách: tlaky a teploty nasycení, přehřátí a podchlazení, hladinu v průhledítku nebo snímači hladiny, proud kompresoru a teploty. Nízké podchlazení, bublinky v průhledítku při plném zatížení, vysoké přehřátí nebo klesající hladina mohou znamenat nedostatek chladiva. Odchylky je nutné prověřit přímou metodou.

Krok 5: Opravte a zdokumentujte

• Únik je nutné opravit bez zbytečného odkladu ^[1]. Pokud je třeba okruh otevřít: odsajte chladivo odsávací stanicí, opravte, proveďte tlakovou zkoušku a zkoušku těsnosti, vakuujte a naplňte.
• Zapište do provozního deníku: datum, kdo kontrolu provedl a číslo jeho certifikátu, metodu, výsledek, místo úniku, co bylo provedeno a množství doplněného nebo odsátého chladiva.
• Naplánujte následnou kontrolu. Musí být provedena nejdříve po 24 hodinách provozu a nejpozději jeden měsíc po opravě a musí prokázat, že oprava byla účinná. U některých mobilních zařízení (článek 5 odst. 3 písm. a)–c)) lze provést přímo po opravě ^[1]. Ve Švédsku je kontrola těsnosti vyžadována také v souvislosti s instalací, konverzí nebo jinou prací na systému (nařízení 2016:1128, § 10), pokud se nejedná o stacionární hermeticky uzavřené zařízení pod 5 t CO2e ^[5].
• Předejte informace provozovateli. Ve Švédsku je potřebuje pro roční hlášení dozorovému úřadu do 31. března ^[4].

Časté chyby

• Kontrolovat jen jednotku a přehlédnout výparníky, potrubí a ventily v provozu.
• Používat detektor, který není kalibrovaný nebo není určen pro dané chladivo.
• Doplňovat chladivo bez nalezení a opravy úniku.
• Zapomenout na následnou kontrolu nebo na zápis do provozního deníku.